U Wonderful days by bylo dobré začít tím, že ačkoliv film má stopáž 90min a odehrává se v celkem krátkém časovém horizontu, budí dojem epického díla, v pravdě rozvláčného, až místy přetaženého, tedy z několika důvodů. Wonderful Days je sci-fi epos z postapokalyptického světa, kde špína, spad a ekologické havárie zničily přírodu jako takovou. Lidská civilizace se udržuje v hypermoderním systému Ecoban, což je v podstatě Noemova archa lidské kultury a vědomostí. Něco jako Bratrstva oceli z PC hry Fallout. Ecoban funguje na bázi systematického sběru znečištění, z kterého čerpá energii. Mystika světa tkví v tom, že moderní část lidstva žije z kontaminovaného světa a je potřeba stav věcí takto udržet, protože je to energetická politika příjemně jednoduchá a sama o sobě soběstačná. Pak je tu ta kontaminovaná část lidí, kteří do města vpuštěni nejsou, žijí v ghettu vystavěném na troskách minulého světa. Ecoban je zaměstnává hlavně na rafinériích a ropných polích. Úvaha je taková, že když zapálíte ropná pole, bude dost znečištění pro Ecoban, ale jen málo životních podmínek pro všechny ostatní.

Wonderful Days je kombinací CGI filmu – digitálního renderu počítačem a anime podobně jako Oshiiho Ghost in the Shell2: Innocence. Takže po vizuální stránce jde o dílo graficky ohromné, které se nebojí panoramat zdevastovaného vyprahlého světa. Pouštní krajiny poseté stovkami stožárů stojících vrtulí větrných elektráren, vraky ropných tankerů, exoticky ultramoderní světlý Ecoban a v kontrastu squaty soustředěné uprostřed potemnělé krajiny nikoho, pod zataženou oblohou s šedočernými mraky. Výpravnost snímku je tak znatelná, že téměř třetina filmu je deskripce světa Wonderful days. Jakoby se chtělo říct, podívejte se, v čem se bude jednou žít.

Sociální dělení kopíruje klasické vize, ten kdo třímá v rukou technologii, se snaží udržet svojí pohodlnost i za cenu likvidace méněcenné populace. Vlastně z toho aristokratického hlediska bezcenné. Na tomhle základu a vyprávění problematiky postmoderního světa se vrství příběh Jay a Shui, který se protíná s konfliktem odboje a Ecobanu. Jednotlivé charaktery mimo dominantní dvojici, která tvoří v příběhu romantický leitmotiv, dostávají v příběhu dost prostoru ve vedlejších odbočkách a celá narace je postavená na různých žánrech. Akce, drama, romance, detektivní linie, postupně se rozkrývá problematika a jednotlivé osobní motivace, které jsou osvětlovány v několika retrospektivách. Podstatné je, že každá postava nepostrádá detailní popis a vývoj v rámci příběhu. Nic není ani bílé, ani černé.

Michael Keyes, Moon-saeng Kim, Jay Lender, Jun-Young Park, Yong-jun Park a Micah Wright projevili dostatek fantazie a dokázali zkonstruovat svět, který má vlastní výpovědní hodnotu. Apel počátku 21. století na nebezpečí ekologické apokalypsy je tady dost zřejmý, poněkud netradiční je jeho vlastní zpracování, ale základ je patrný. Společnost, která se nechce vzdát svého životního nadstandardu, obává se náročné změny a volí genocidu. Anime bylo vždy prostorem kromě diskuze i pro fobie z budoucnosti, ať je to ovládnutí civilizace technologií, ztrátě kontroly, nebo nejrůznější vize o nejasné hrozbě civilzace budoucnosti. Pole je ale často konkrétní a reálné, euroamerické obecenstvo radši vidí ohromující bitvy s mimozemšťany. Environmentální apel není v západním mainstreamu až na takové vlně zájmu a americká distribuční verze filmu je nadabovaná tak, že z ní kritický podtext a ucelenou myšlenku těžko vykřešete.

 

Environmentální či ne, každý příběh potřebuje své hrdiny. Shua je ecobanský odpadlík a Jay citlivá ecobanská občanka. Charakteristické je situační rozložení sil. Ecoban soustřeďuje malou populační základnu, každý je zároveň občanem, i vojákem, respektive členem bezpečnostních sil. Město vyvolených. Naopak obyvatelé venku jsou populačně expanzivní civilisté, z kterých se rekrutuje odboj. Příběh romantické dvojice není vysloveně patetický, jak by člověk čekal, dokonce ani tak, jak ho dokumentuje použitá hudba. Je to takové to východní několikaré opakování již zobrazeného, což trochu na škodu přehání jinak civilní pojetí scén. Zůstaneme-li u termínu patos, pak je ho potřeba ještě připomenut u akčních pasáží. Efektní zastřelení Davea, sebevražedný atentát na tank, nálet náklaďákem do věže a finální baletní přestřelka. Bod k dobru může být vždycky přičten jenom v tom, že každá tahle pasáž obsahuje pár dobrých nápadů, kvalitní myšlenku, řešení nebo paralelní význam dále v ději.

Akční scény jsou jak je dobrou tradicí anime propracované, nebojí se zajímavých rozuzlení, rychlých i pomalých soubojů, bojového umění nebo naopak těžkých zbraní. Kamera staticky snímá scénu, jindy impulzivně přeskakuje mezi postavami nebo využívá zajímavých možností nájezdů a dynamiky, které by se u hrané tvorby prováděly hodně těžko. Rozstříleni, přejeti, zmláceni končí jak řadoví nazivojáci v uniformách s kyslíkovými maskami nebo řezníci se sekáčky a punkáči s uzi, bez rozdílu s hrdiny, jejichž smrti je jen o něco víc dáno prostoru. Kdo už má zkušenost s asijskými fenomény, asi nebude překvapen motorkou jako dopravním prostředkem budoucnosti. Primárně důrazem na tenhle téměř nedotknutelný artefakt v designerském zpracování a adekvátní pozorností kamery na akční jízdu. Je to reálie, průvodní jev technologického vyjádření pokročilé civilizace.

Ruku v ruce s dobrou vizuální stránkou Wonderful Days je i filmová hudba. Bojovný rock podporuje atmosféru akce, cit pro vážnou skladbu JaeIl Sima a Il Wona dokresluje ponurost vnějšího světa a orient umocňuje tradiční kulturní hodnotu Ecobanu, ztotožňujíc s ním tak současný vývoj jihokorejské společnosti.

Dost možná, že na pozadí ekologického konfliktu moderního Ecobanu a vnějšího Marru se skrývá i problematika severní a jižní Koreje, které se v podobné pozici nacházejí. Technologicky vyspělá civilizace, čerpající skrz kapitál produkty zaostalejších zemí, které si výrobou devastují životní prostředí. Wonderful Days je náročnější sci-fi, má toho hodně co říci, co nabídnout ke každému filmovému gustu, má své hrdiny, svoje vítěze a taky oběti, nevytváří iluze, že by výhra byla zadarmo nebo jen levná. A samozřejmě má taky svoje chyby.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *