Zero no Tsukaima

Na rabukome musí mít člověk trochu žaludek nebo třeba silnou chuť zasmát se od srdce, ale i tak nějak bez rozumu. Nejinak je tomu u Zero no Tsukaima, které pod studiem J.C.Staff následuje předchozí úspěchy podobné série Shakugan no Shana. Fantasy romatická komedie Zero vychází původně z novel Yamaguchii Noborua a jak už žánr napovídá, originality by se tady člověk nedořezal, nicméně design postav a s styl vyprávění dělají ze Zera příjemnou a svižnou zábavu.

Svět Zera je pod správou aristokratů vládnoucích magií, a pak plebs, kteří analogicky nevládnou ničemu. Vystavěný je na jakés podobě paralerního univerza historické Evropy. Máme tu Galii, Germánii, Albion, Romalii a konečně Tristain, kde každá ze zemí nese svoje historické odkazy. Pozornost se příběhem směřuje na Tristain a  Harry Potterovskou kouzelnickou akademii, včetně všech těch hůlek a plášťů, která stahuje aristokraty z okolních zemí.

 

Hlavní motiv, kdy neschopný student-mág Luise de la Valliere přivolá jako svého pomocníka obyčejného japonce Saita ze současného Tokia, se posunuje dál skrz klasickou školní šikanu a gagy mezi nesourodou dvojkou. Saito zpočátku zápasí už jen s porozuměním jazyku, poté společenským šokem a chce se logicky vrátit do svého světa. Roztomilá, zato rozladěná z dalšího v řadě neúspěchů s magií, Luise s ním zachází jako se psem.

Skrz seriál pokáváme klasicky vyhraněné a na první pohled tuctové charaktery, tichého knihomola Tabithu, energickou a řádně vyvinutou Kirche, elegantního svůdníka Guiche, chlípného ředitele školy atd atd. Luise a Saito svádí zpočátku poziční souboje, navzdory tomu s každým dalším dobrodružství mají k sobě blíž a blíž. To ale určitě nebrání zatrpklé Luise Saita zmlátit hůlkou, kdykoliv se jí něco nelíbí nebo když ho objeví v náručí jedné z řady sokyň. Případně ho spražit výbuchem jakéhokoliv kouzla. Přes těch několik gagů, kde figurují kalhotky nebo velká prsa, se dál rozvádí příběhy vedlejších postav, spolu s pozadím kontinentu intrik, stojícím dost možná na prahu válečných tažení.

Charaktery přebíhají od záporných ke kladným. Zdánliví loseři objevují nové schopnosti jako Saito, který naráží ve světě na různé propadlé předměty ze své přítomnosti a umí je díky schopnostem pomocníka zázračně používat. Dočkáme jak šermířských soubojů, tak trestání golemů bazukou. Příběh je celou 13-dílnou sérií poměrně dynamický, odboček není moc a zpravidla dál rozvíjejí hlavní linku. Podobně romantická zápletka není ani rychlá ani pomalá, tak akorát v poměru napětí a dobrého naplňování.

Skrz naskrz celou sériíí je animace na tom solidním průměru. Je hodně živá, ale do křesla vás nezaboří. Podobně u hudby, j-popový opening, povětšinou dost do elektra s renesančními motivy, vůbec neurazí a odpovídá formátu. Potěší dabing hlavních postav, jak Rie Kugimiya jako Luise v originále nebo anglicky Cristina Valenzuela jsou výborné a tradiční volby tsundere postavy.

Napsat komentář

[anime#intersection]

„Žití, to je největší umění na světě, neboť většina lidí pouze existuje.“ Oscar Wilde